NA 518 JE DOBRÝ, ŽE KDYŽ S NÍM NĚCO DĚLÁTE, MÁTE JISTOTU, ŽE TO DOBŘE DOPADNE.  TAKHLE JSME DALI DOHROMADY IN GRAFFITI WE TRUST, COVER A ILUSTRACE PRO REDWAY, A NAKONEC I TENHLE ROZHOVOR. MIMO JINÝ SE V NĚM DOZVÍTE, ŽE OPICE FETUJOU HOUSENKY.

V rapu za minutu odříkáš mnohem víc slov, než když normálně mluvíš.  Jak to děláš, aby sis je všechny pamatoval?

Text mi nejlíp zaleze pod kůži ve studiu při nahrávání, kde ho postupně slyšim tolikrát, že už ho nikdy nezapomenu. Ale protože je dobrý přijít trochu připravenej a nerapovat z papíru, snažim se ho mít v hlavě už dopředu.

Když se dívám na hiphopový klipy, vypadá to, že život rapperů je jenom zábava. Samý mejdany, holky, drinky – ale to je děsná životospráva, z toho by za chvíli všichni umřeli, ne? Takže by mě zajímalo, jak je to normálně, ve skutečnosti. Co jsi třeba dneska snídal?

Banán a celozrnnej chleba se sýrem. Nic jinýho v lednici nebylo, protože moje holka na pár tejdnů odjela. A stejně jsem se rozhodl, že trochu zhubnu, takže mi to docela vyhovuje. Schválně nenakupuju.

Ty držíš dietu? 

Jenom takovou primitivní… Ráno vstanu, udělám padesát kliků, během dne se pak snažím nepřejídat, dám si třeba jenom jedno jídlo, a večer nepiju tolik těch drinků, hehe.

Hele, a víš, že to vůbec není správnej postup?  Máš jíst pětkrát denně malou porci. Když hladovíš, tvoje tělo si myslí, že nastaly zlý časy, a začne se hubnutí bránit. Je lepší uklidnit ho tím, že mu budeš dávat menší, ale pravidelný přísun.

Jasně. To vim, ale nedělám to.

Ty jsi vegetarián, viď? Co tě k tomu přivedlo?

Různý filmový dokumenty o utrpení, kterým zvířata musej projít, než je na jatkách zabijou. Od tý doby nemám rád velkochovy. Baráky drůbežáren mi připomínaj koncentráky, ve kterých za  druhý světový války umírali lidi. Proto nejím ani vajíčka, který odtamtud pocházej. Úplně stoprocentní vegetarián ale nejsem. Nemám problém sníst jinýho tvora, protože v přírodě je to tak zařízený a funguje to. Jednou za čas si klidně dám rybu nebo kousek zvěřiny, prostě maso ze zvířat, který z mýho pohledu prožily normální a důstojnej život… O těchhle věcech ale mluvím málo, protože jsem zjistil, že to lidi znervózňuje. Nechci nikomu kázat, jak má žít, a říkat, že když jí maso, tak je špatnej. 

Já vím, taky jsi mi to nikdy neříkal. Všimla jsem si toho náhodou, když sis někde objednával vegetariánskou pizzu. A jindy jsem tě zase potkala v tramvaji s taškama, který jsi vezl ke třídícím kontejnerům. Tak jsem zjistila, že asi pečlivě recykluješ.

Myslím, že je dobrý, když se plast nebo papír aspoň jednou otočí, než skončí ve spalovně. Některý lidi říkaj´, že to nemá cenu, protože odpadu je obrovský množství a stejně se nedá všechen zpracovat a znovu použít. Možná to tak je, ale já prostě třídím a doufám, že časem vědci přijdou na způsob, jak z odpadu rychle a snadno vyrábět další a další věci.

Kouříš?

Od čtrnácti. V tý době jsem poslouchal metal, jezdil po koncertech a dělal s kapelama rozhovory do svýho časáku Skeleton. Pak přišlo graffiti a parta, se kterou jsem celý dny zevloval po městě a sháněl cigára. Dost času jsme taky proseděli po hospodách u piva. Tenkrát mi bylo zdraví ukradený, huntovat si tělo mi připadalo docela zábavný. Přitahovalo mě to, byl jsem zvědavej. Teď už kouřit nechci – čím dál víc si uvědomuju, jak je to zbytečný a jak mě to omezuje. Bez cigára je člověk svobodnější a mě svoboda baví.

Je těžký přestat?

Řeknu ti, jakou mám zkušenost s trávou. Hulil jsem ji čtrnáct let a měl s ní ty nejlepší zážitky. Joint byl pro mně vždycky něco jako dýmka míru, obřad, při kterym jsem se vyladil na stejnou vlnu s ostatníma a dokázal o věcech přemýšlet jiným způsobem. To bylo super. Pak se ale něco změnilo, začalo se mi z toho dělat tak blbě, že jsem nemohl jíst, bavit se s lidma, nezvládal jsem vlastní myšlenky, pocity, nic… Bylo mi blbě už jenom z vědomí, že žiju. Takže jsem okamžitě věděl, že nemá smysl v tom dál pokračovat. Jenomže zároveň jsem měl strach, že bez trávy bude můj život nudnej a šedivej, že nebudu umět bejt šťastnej. Teď už vím, že to je blbost. Radost ze života nezmizí. No, a s cigárama je to zrovna tak.

Co si  myslíš o drogách tak vůbec?

Že to jsou silný věci a podle toho se s nima musí zacházet. A že droga může bejt cokoliv. Třeba televize, jídlo nebo chatování. Každá věc se může stát drogou, když ji začneš dělat tak moc, až ti to škodí. Zajímavý je, že fetujou i zvířata. Viděl jsem o tom v televizi pořad. Losi vyhledávaj nějaký houby a pak se motaj po lese, včely zase lítaj na jeden speciální druh květů a tak dále. Opice fetujou housenky. Je to součást jejich kultury, informace, kterou si předávaj z generace na generaci. Byl tam záběr, jak opice najde housenku, rozlomí ji, olíže tekutinu, která z ní vyteče, pak si lehne na větev a vypadá úplně stejně jako zhulenej člověk. Kouká upřeně někam do neznáma a v hlavě jí asi jede něco hodně šílenýho. Touha po drogách je přirozená věc.  Lidi je berou, protože očekávaj‛, že zažijou něco neobyčejnýho. Jenže co jednomu dělá dobře, z toho se druhej může zbláznit. Nikoho nestraším, ale stává se to. Proto je dobrý zjistit si dopředu co nejvíc informací.

Jakej máš vztah ke sportu?

Pohyb jsem měl vždycky rád. Protože jsem vysokej, ve škole mě vybírali na atletiku, dělal jsem všechny možný sporty, basket závodně. Jediný, co mi vadilo, byla disciplína, ten dril. Vstávání na tréninky, víkendy na zápasech. Postupně mě to přestalo bavit. Radši jsem chodil do jednoho tajnýho skautskýho oddílu, kterej vedli zajímavý chlápci – hned po revoluci si založili motorkářskej gang (smích). Jezdili s náma ven, do přírody. Lítali jsme po lese jak šílený, hráli všelijaký hry a to se mi líbilo. Brutální sportovní vybití a přitom volnost.

Fotbal jsi hrál taky?

Ne, ale byl jsem největší, úplně choromyslnej fanoušek Slávie. Měl jsem hromadu sešitů s výstřižkama z novin a podpisama všech hráčů, jel jsem v tom fakt hodně. Můj táta byl Sparťan, doma kvůli tomu probíhalo neustálý tření. Pak se stalo, že dvě největší hvězdy tý doby, Knoflíček a Kubík, utekli na Západ za lepším. A já se z toho normálně složil. Brečel jsem, přišlo mi to jako strašná zrada. No, a táta mě dorazil. Na plakát, kterej jsem měl v pokoji nad postelí, jim přes obličeje namaloval velký dolary. To už bylo moc, ale nějak mě to vyléčilo.

Jak jsi snášel školu?

Měl jsem problémy s kázní. Dodneška nesnesu, když se mnou někdo mluví z pozice důležitějšího. Se mnou to jde jenom jako rovnej s rovným. Kamarádil jsem s grázlama, slušňákama i podivínama, kterým se ostatní posmívaj‛‚ Jedinej, s kým jsem se nikdy moc nebavil, byli zarytý šprti. Taky jsem  neměl rád šikanu. Jakmile si někdo začal dovolovat na slabšího, vždycky jsem se do toho vložil. Počkej… teď jsem si vzpomněl na jednu mega rvačku s největším sígrem ze třídy.

Sem s ní…

Bylo to při hodině. Měl jsem u sebe placku Ramba a ten kluk, se kterým jsem jinak normálně kámošil, se na ni chtěl podívat. Poslal jsem mu ji po lidech a on mi ji pak nechtěl vrátit. Takže jsem se rozhod´, že si pro ni dojdu. Hned. A rozjela se taková rvačka, že jsme převrátili třídu vzhůru nohama. Lavice a židle lítaly na všechny strany a učitel nás od sebe nemohl odtrhnout. Bylo to nadoraz, nikdo nevyhrál, ale díky tomu, že jsem si to od něj nenechal líbit, jsem měl pokoj. Nikdo už na mě nic nezkoušel.

A co bylo dál? Dostali jste aspoň třídní důtku?

Představ si, že ne. Ten učitel byl natolik fér, že to neohlásil.

Vizitka

rapper, graffiti writer, výtvarník, scénograf, producent, žije v Praze

muzika:

Peneři Strýčka Homeboye – Repertoár (2000)

Peneři Strýčka Homeboye – Rap ´n´ Roll (2006)

V518 - Gorila vs. Architekt (2008, cena Anděla za nejlepší žánrovou desku)

Peneři Strýčka Homeboye – Zpátky do dnů (2009)

 

 

knihy o graffiti:

In Graffiti We Trust (2006)

2666: Praha Odyssey (2006)

CAP: Crew Against People (2007)

 

komiks:

My Victory Is Your Salvation

 Freddies Opportunity

 Výlety s ČSSA

a mnoho dalších…

 

ilustrace:

W.S.Burroughs: Západní země

 J.G.Ballard: Millenium People  

Street

Živel

A2

RedWay

a mnoho dalších…

plakáty

CD obaly

 

divadlo, scénografie:

Noční můra

Turing Machine

 

 links:

 www.psh.name

 www.biggboss.cz

 

 

Když mu bylo třináct…

 

Oblíbený film:

Star Wars

 

Oblíbený komiksový hrdina:

Hulk, Cpt. America, Iron Man

 

Oblíbená kniha:

Jules Verne: Dvacet tisíc mil pod mořem

 

 

 

text: Martina Overstreet

foto: archiv 518