“PRODAVAČI KOUKALI, CO TAM TAK DLOUHO ČUMIM A MYSLELI SI, ŽE SNAD CHCI NĚCO UKRÁST. PAK PŘIŠLI EACH A WICH, ZPOD PULTU VYTÁHLI GRAMCE, CO TAM MĚLI SCHOVANÝ, A VYKRÁČELI VEN. KONEČNĚ JSEM POCHOPIL, ŽE HRÁT SE BUDE ASI NĚKDE JINDE.” (DJ TRAFIK)

Hej! Kdo má uši, ať slyší, kdo má oči, ať vidí: Čtěte rozhovor s Trafikem! Pohlédněte na obrazový doprovod z ruky mocného Vymítače 518! Máte na to nějakej názor? Vlepte ho do komentářů! Díky.

Jak vzniklo jméno Trafik? A má něco společného s dopravou? (traffic – angl. doprava, provoz; pozn. red.)

Asi před osmi lety ho vymyslel Indy. Už si nepamatuju, jak na to přišel, ale s dopravou to určitě nesouviselo. Prostě bylo potřeba napsat něco na plakát k akci, kde jsem měl poprvé ofiko hrát. Seděli jsme u stolu a Indy navrhnul Trafik42, nebo tak nějak. Hodně lidí kolem nás tenkrát dělalo graffiti, za jména si dávali čísla, který pro ně měly nějakej význam. Jenže já jsem nikdy nemaloval, k dýdžejingu jsem se dostal čistě přes muziku, takže v tomhle jsem se neměl čeho chytit. Ale Trafik se mi líbilo, to jsem si nechal, a za chvíli mi tak říkal každej.

Jsi nejen DJ, ale taky producent. Co to znamená, jakou práci producent dělá?

Hudební producent skládá hudbu, dělá beaty a řídí natáčení ve studiu. V praxi to vypadá tak, že rappeři, zpěvačky a zpěváci ke mně chodí poslouchat beaty, vybírají si, co by se jim hodilo, a buď to najdou, nebo ne. Když jo, společně vymýšlíme, jaké přidáme vokály, co dalšího by k tomu sedělo, co bude lepší změnit, úplně vyhodit a podobně. Někdy je to boj, protože každej to cítí jinak a myslí si, že jeho nápad je lepší, někdo jinej zase nemá přesnou představu a vlastně neví, co chce. Nakonec se ale vždycky dohodneme. Potom jdeme do studia, kde musím všechno podle plánu natočit a dotáhnout do konce. Další varianta je, že si přinesou už hotovou muziku, kterou složil někdo jinej, ale i tady jsem to druhý ucho, který musí slyšet každou chybu a nějak se s ní vypořádat. Producent vede natáčení a pořád dokola říká: znova, znova, ještě jednou, tak znova…, dokud všechno není technicky i hudebně správně.

Co všechno jsi produkoval?

Například Rap’n’Roll od PSH, tracky na Vladimírově Gorile vs. Architekt – s Vladimírem 518 je spolupráce nejvíc v pohodě – pak Berezina, což je výbornej ruskej rapper a je škoda, že jeho deska zůstala trochu nedoceněná. Dál jsem pracoval s Lavorem, Hugo Toxxxem, Vecem, Zverinou, Helenou Zeťovou, Darou Rolins – s ní si hudebně velmi dobře rozumím – a s Orionem a J. Colem na Orikouli. Teď vyšla Moja Reč, chystá se novej Indy, La4 a hlavně nová deska PSH. Lidi, s kterýma budu dělat, si pečlivě vybírám. Musíme si rozumět.

A pro RedWay jsi složil znělky k video seriálu DIY OR DIE…

A jo, vidíš, to je pravda. Na to bych málem zapomněl…

Jak se člověk stane producentem? Dá se na to vystudovat nějaká škola?

Jasně. Producentství se můžeš začít věnovat na konzervatoři nebo na různých hudebních akademiích. Dnes rodičům trochu vyčítám, že mě místo do houslí a na klavír, kterej teď pracně doháním, posílali na basket. V muzice, ať už v dýdžejingu nebo produkování, jsem si musel na všechno přijít sám. Ale to je taky dobrá cesta, protože každá zkušenost zažitá na vlastní kůži ti podle mně dá víc než sebelepší přednáška.

Tak na ty začátky trochu zavzpomínej, ať je legrace…

Chodil jsem rád na diskotéky, ale dýdžeje jsem moc necenil. Viděl jsem v televizi nějaký pořady o dýdžejingu a různý videa, ze kterých jsem měl o tom, co všechno by mohli s deskama dělat, jinou představu. A jednoho dne jsem ze svýho gramofonu sundal gumovou podložku, nasadil plstěnou, a dal se do toho sám. Z rádia jsem zachytil informaci, že v jednom baru propojeným s obchodem s muzikou hrajou dýdžejové Each a Wich. Takže jsem se tam hned vypravil, čekal na ně v tom krámu asi dvě hodiny a vůbec mi nedošlo, že bar je o vchod dál. Prodavači koukali, co tam tak dlouho čumim a mysleli si, že snad chci něco ukrást. Pak přišli Each a Wich, zpod pultu vytáhli gramce, co tam měli schovaný, a vykráčeli ven. Konečně jsem pochopil, že hrát se bude asi někde jinde…, haha. Bylo mi 20 let a postupně jsem se rozhodl věnovat dýdžejingu naplno. To znamenalo odstěhovat se od rodičů, protože hraní není právě tichá zábava, a sehnat peníze na nový gramce a mixák. Nakonec mi půjčil děda. Vrátil jsem mu všechno do koruny, i když mi to trvalo šest let. Hodně ho za to cením, bez něj bych to tenkrát nedal dohromady. A pak už jsem jenom hrál, piloval techniku, jezdil po soutěžích, seznamoval se s lidma okolo a před čtyřmi lety jsem se začal věnovat i produkci. Ale dýdžejing pořád miluju.

Jaký je vztah mezi tebou a Wichem, který je vůbec nejznámějším hiphopovým producentem u nás?

Jsme dobrý kamarádi. On má vlastní kapelu, navzájem si přejeme všechno nejlepší a myslím, že si ani nekonkurujeme. Já jsem se hned od začátku snažil, aby moje věci zněly jinak než jeho, aby neměl pocit, že ho kopíruju a nevznikla mezi námi nějaká třecí plocha. Myslím, že dnes každýho z nás oslovujou trochu jiný lidi, i když těch, se kterýma jsme spolupracovali oba, je taky dost, třeba právě PSH. Ale jinak je to tak, že každej máme svůj jasně rozpoznatelnej styl a není možný, aby si nás někdo spletl. To je mimochodem hrozně důležitá věc – mít jako producent výraznej styl, vlastní autorskej rukopis.

Dobrá, pojďme se podívat, jak vlastně žiješ. Přes den jsi producent, večer dýdžej. A co dál? Je na tobě vidět, že cvičíš. Chodíš do posilovny?

Pravidelně třikrát týdně ráno aspoň na hodinu. Mám trenéra a plán, podle kterýho jedu. Mám to rád, cítím se dobře. Dřív jsem hrál basket. Jsem vysokej, takže mi to i šlo, jenže mě to moc nebavilo. Fotbal mě bavil víc, ale zas mi nešel, haha… Ještě jsem hrál tenis a závodně jezdil na lyžích. Ke sportu mám kladnej vztah a bavilo by mě vyrazit s přítelkyní třeba na hory, nebo jet někam na kolech, jenže bohužel, ani jedna z holek, se kterýma jsem zatím chodil, na to moc nebyla.

Tak… příště, no. Vím, že nekouříš ani cigarety, ani trávu. Zkoušel jsi to vůbec někdy?

Já jsem kouřil. Cigarety i trávu. Ale přestal jsem, protože jsem se cejtil fakt blbě. To je všechno, co k tomu můžu říct. Víš co, já hraju v klubech, kde je zahuleno až až. Nepotřebuju k tomu ještě sám kouřit a ráno vykašlávat nějaký hnědý kostky z krku.

A bral bys, kdyby byl v klubech zákaz kouření? Že by se muselo chodit ven, jako je to běžný například v Americe?

To bych bral nejvíc! To bych byl vyloženě nadšenej! Čistej vzduch… U mě doma se nesmí kouřit a zase – všechny holky, s kterýma jsem chodil, byly kuřačky. Musely chodit na balkón, nebo kouřit u okna, někdy kvůli mně zkoušely i přestat, ale moc jim to nešlo.

Všimla jsem si – jak tak pracujeme v jednom baráku – že si dost potrpíš na pořádek. Všechny věci mají svoje místo, nikdy nic nehledáš, všechno si pečlivě píšeš do diáře, v autě ani smítko… Snesl bys vedle sebe holku, která na to kašle, a kde jí co upadne od ruky, tam to nechá?

Asi ne. Ale aby to nevypadalo, že lpím na kravinách… Nevadí mi, když vytáhne knížku z knihovny a pak ji nevrátí přesně na místo, nevadí mi, když hned neuloží cédéčko zpátky do obalu, to jsou drobnosti. Já mám rád… čistotu. Třeba si hodně často myju ruce a kluci se tomu samozřejmě smějou. Ale zas to není jako ve filmu Letec, kde si Leonardo di Caprio drhne ruce až do krve…, haha. Myslím, že můj smysl pro pořádek a organizaci je v normě, nejsem žádnej blázen.

Co tě kromě muziky, sportu a mytí rukou ještě baví?

Sbírám vinyly ze 70. a 80. let, jsem totiž pořád ovlivněnej tím světem diskoték, kde všechno bliká, diskokoule se točí a tak… (smích) Vždycky mám radost, když někde na burze koupím starou desku a uvnitř najdu plakát – to se dřív dělalo, že se do obalů vkládaly plakáty jako bonus. Někdy jsou to fakt neuvěřitelně dobrý věci… Plánuju, že je nechám zarámovat a rozvěsím po zdech. Pak mě baví sci-fi filmy, současná architektura, starý synťáky a dobrý jídlo.

Co je dobrý jídlo?

Já jím všechno a jím rád. Ale taky mám rád v životě balanc, takže když chci hodně jíst, vím, že musím cvičit, dávat sauny a hotovo. Jinak bych skončil strašně, měl ucpaný cévy a nakonec bych dostal infarkt. Když si chceš na jednom místě povolit, musíš jinde dotáhnout, aby věci zůstaly v rovnováze. Dobrý jídlo je z čerstvých surovin, čerstvě uvařený, hodně zeleniny, prostě čistý jídlo, žádný chemky, náhražky a éčka… Vystudoval jsem hotelovou školu, jsem kuchař, vařil jsem na Pražským hradě a v hotelu Hilton. Doma mám perfektně vybavenou kuchyň a používám ji. Řekl bych, že jestli se mým bývalým holkám po něčem stejská, tak je to právě moje vaření. Každá to ocenila, byla to taková moje tajná zbraň, něco, co jiný kluci jen tak neuměj.

To je super, jenom se mi zdá, že jsi takovej až moc vzornej… Že je to až neuvěřitelný. Piješ alkohol, bereš drogy?

Haha, jasně. Mám rád kvalitní víno. Drogy… trošku… moc ne.